Pokerové hry – hrát poker opravdu

Bojujeme v pokeru.

Hra jde s proměnlivým úspěchem. Nejdřív prohrávám. Pak si trochu zahraju. Pak se pustím do realizace svého plánu. A … prohrávám definitivně. Co budeš dělat? Musíte dočasně ustoupit a trochu sedět u herního stolu. Aby se pak, po tomto odsedění, znovu chopil karet. Zatímco sedím a přemýšlím, co se stalo. Proč pořád prohrávám? Opravdu mě to zajímá. Dělám to správně. Správně vydržím pauzu před každým tahem. Správně skrývám své karty. Správně blafuju. O co tedy jde? Ukazuje se, že se můžete chovat, jak chcete. O to nejde. Asi ne, ale co přesně, to nevím. Tak to trvá další hodinu.

Za tu dobu se z hrací plochy vytratil další nešťastník. A já jsem jeho místo. Nic, zahraju si. A všechno bude, jak má. Začínáme novou hru … Tyto hry zabírají veškerý volný čas. Neříkám, že jsou úplně k ničemu. Ale ani užitek z nich-nic. Sednu si, hraju, určitě prohraju, postoupím k dalšímu hráči. Sedím u stolu a čekám na svou frontu. Pak si zase sednu. Co je na tom špatného? Proč mám pořád smůlu? Proč nevyhrávám? Otázky, otázky, otázky. A odpovědi nejsou … nebo jsou? Jen nepříliš pohodlné odpovědi. Takové, které nechci slyšet. Například-neumím správně vyhodnotit své karty. Jo, opaluju se od prvního páru. A pak se vrhnu dopředu, abych se okamžitě vzdal s troškami na milost vítěze … Ano, To je v pořádku. Já to neumím.

Ale já se učím.

A je tu naděje, že dřív nebo později se mi to podaří. Nicméně, všechno je opravdu velmi, velmi špatné. Nikdy se nenaučím Hrát karty. To není možné. Skutečný zápas – bez prohry, Vítězný-se mi nedaří. A co síly? Jen smutná prohra? A najednou, zcela náhle, přišlo osvícení … Ne, ne osvícení, ale skutečné zjevení! Musíme hrát poker. Je to v pokeru, ne v nějaké odvrácené hře. Zase si sednu. Beru do ruky karty. A dělám kamennou tvář. Street flash. Bez výměny. Jsem blázen, sázím. Její (díky Bohu) podporu. Zvedám. Opět ji podporují.

To se děje několikrát. Počkat, počkat … co si mám myslet? Mám flash Street! Větší karta v Pokeru není. Přesněji řečeno, je-Royal Flash, ale ne v tuto chvíli. Zvedám sázku. Ještě zvedám. Ještě. A konečně se můj soupeř vzdává. Podrážděně hází karty na stůl. Prohrál. “Co máš?”ptá se. Říkám Street flash. Nevěří. Otevírám karty. A vidím, jak je překvapený. Od teď hraju trochu jinou hru. Stal jsem se profesionálem? Ne, ještě ne. Ale brzy budou. Dejte mi termín.